Na pozadí diskuse o budoucnosti nemocnic ve Zlínském kraji vyplouvají na povrch podstatně zásadnější a vleklé problémy, které souvisí s kvalitou a dostupností poskytované zdravotní péče. Jak v těchto dnech upozornil senátor a krajský zastupitel Ivo Valenta, jádro mnoha současných problémů českého zdravotnictví tkví v legislativě v oblasti zdravotnictví - například v principu, jakým získávají jednotlivé nemocnice peníze od zdravotních pojišťoven. Úhradová vyhláška, podle které se řídí proplácení zdravotní péče, totiž podle dostupných statistik vážným způsobem diskriminuje pacienty z těch nejmenších krajů.
„Buď jde o skandální diskriminaci, nebo jsou pacienti ze Zlínského kraje neuvěřitelně zdraví. Není přeci možné, aby na jednoho pacienta nemocnic ve Zlínském kraji posílaly pojišťovny v průměru 8 771 Kč a v Praze to bylo 3,5krát víc. Dokonce i v sousedním Jihomoravském kraji to je dvojnásobný balík peněz na jednoho obyvatele. Rozumím některým faktorům, jako je např. přítomnost velmi specializovaných pracovišť v některých fakultních nemocnicích, ale tento rozdíl je tak markantní, že není možné jej mlčky přehlížet. Pak se totiž nemůžeme divit tomu, že např. ve Zlínském kraji není dostatek peněz na kvalitní zdravotní péči, modernizaci nemocnic, nové špičkové přístroje či lepší platy pro lékaře, sestry i další personál v nemocnicích,“ uvedl Ivo Valenta, senátor a zastupitel Zlínského kraje, který již rok kritizuje současné vedení zlínského hejtmanství za chaos, který vyvolává právě v souvislosti se změnami ve všech čtyřech nemocnicích.
Senátor Valenta přitom vychází z oficiálních statistik Ústavu zdravotnických informací a statistik ČR. Ten zveřejnil statistiku nemocničních výdajů v přepočtu na jednoho obyvatele daného kraje za rok 2016. Podle tohoto srovnání získává nejvíce hlavní města Praha (30 435 Kč na jednoho obyvatele), s odstupem následují Středočeský kraj (společně s Prahou 18 970 Kč na jednoho obyvatele) a Jihomoravský kraj (17 665 Kč na jednoho obyvatele).
„O propastných rozdílech v tom, co stojí nemocniční péče na jednoho obyvatele velkých krajů ve srovnání s obyvateli malých krajů, se ví dlouho, ale všichni taktně mlčeli. Nikomu se nechtělo jít do systému, který vznikl v roce 1998, měl být pouze přechodný a nakonec trvá dodnes. Nejvíce totiž vyhovuje velkým státním nemocnicím, které byly již na počátku drahé a bohaté, ale také některým menším zařízením, které si v určité době vyjednaly „lepší start“. Na druhé straně nejvíce škodí středním a malým regionálním nemocnicím, vlastněným kraji nebo obcemi, které jsou tak tímto systémem nejvíce handicapovány. To následně dopadá i na pacienty, protože v krajích s nespravedlivě podfinancovanými nemocnicemi se zhoršuje přístup k péči, případně klesá její kvalita,“ vysvětlil Valenta.
Senátor proto začal spolupracovat s renomovanou právní kanceláří a připravuje podnět k Ústavnímu soudu, který by tak měl komplexně posoudit legislativu v oblasti zdravotnictví. Ta totiž vyvolává dlouhodobou, plošnou nerovnost při úhradách pojišťoven za poskytovanou zdravotní péči.
„Pomocí ústavní stížnosti chci pomoci pacientům k lepšímu přístupu ke zdravotní péči, a to zejména ve znevýhodněných regionech; lékařům a nemocnicím pak ke spravedlivějším podmínkám smluv a úhrad ze zdravotního pojištění a občanům k efektivnějšímu systému zdravotnictví,“ dodal Ivo Valenta, který již oslovil další senátory a bude s nimi jednat o společném postupu v uvedené záležitosti a podpoře této ústavní stížnosti.