Podpora biopaliv? Miliardy pro vyvolené

Senát se na své poslední schůzi zabýval poměrně kontroverzní a velmi diskutovanou novelou zákona o spotřebních daních. Tento zákon by měl být řešením legislativního vakua, do kterého jsme se dostali v souvislosti s ukončením daňové úlevy pro prodej čistých biopaliv, která skončila v polovině letošního roku a od té doby tedy probíhá fakticky bez opory v zákoně, tedy nedovoleně. Tuto situaci návrh zákona řeší prodloužením daňového zvýhodnění, které sice již nebude stejně výhodné jako v uplynulém období, nicméně stále bude velmi významné. Zároveň s touto daňovou úlevou zůstává zachována i povinnost distributorů přimíchávat do pohonných hmot určitý podíl biosložky. Oba tyto nástroje, tedy daňové úlevy a povinnost přimíchávání biopaliv, mají sloužit k tomu, aby Česká republika naplnila cíle snižování skleníkových plynů a zvyšování podílu využívání obnovitelných zdrojů v dopravě, k nimž se naše vlády v minulosti zavázaly.
Jak jsem již opakovaně v minulosti uvedl, osobně považuji tzv. boj s klimatickými změnami za nesmyslné vyhazování peněz a za marné úsilí, které pro nás bude ve výsledku kontraproduktivní, neboť se velmi negativně podepíše na naší konkurenceschopnosti. Jak se ukazuje právě na případu biopaliv, i na evropské úrovni si toto někteří začínají uvědomovat a původně stanovené cíle pro využití tzv. biopaliv první generace chtějí snižovat. Zároveň je tento boj prostorem pro výnosný byznys těch, kteří se dokáží zorientovat ve spletitém systému zelených podpor a všemožných regulací, či spíše si dokáží ve prospěch svého zeleného byznysu prolobovat takové podmínky, aby prosperoval, a to zejména na úkor veřejných rozpočtů. Neexistuje snad lepší příklad, než právě všemožná podpora biopaliv, která je velmi výhodným byznysem pro několik vyvolených, jejichž produkce díky této podpoře vesele vzkvétá. Jako zastánce rovného tržního prostředí považuji systém podpory biopaliv celkově za špatný a trh poškozující a pokud by byla ta možnost, byl bych nejraději, kdyby se naše země z podobných nesmyslných cílů zvyšování podílu obnovitelných zdrojů nejen v dopravě vyvázala. Naše vláda se však rozhodla jít zcela jiným směrem, tyto cíle podporuje, chce je prohlubovat a s tím zároveň jde na ruku právě těm, kteří si na zeleném omylu založili svůj byznys. S ohledem na personální složení stávající koalice se tomu jistě nelze divit. Já to ale odmítám.
Vláda v důvodové zprávě uvádí, že daňové zvýhodnění biopaliv by v nadcházejících pěti letech mělo stát přijít až na 9 miliard korun. Je směšné, že vláda je na jedné straně ochotna obětovat tak značné prostředky ve prospěch trhu několika producentů a distributorů biopaliv a na druhé straně vyvíjí nástroje, jako je elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení DPH apod., kterými chce šikanovat statisíce podnikatelů a živnostníků, aby získala řádově podobné prostředky. Domnívám se ale, že tento bizarní kontrast je pro tuto vládu bohužel příznačný, neboť je to vláda, která stojí na straně odborů a velkopodnikatelů a jako taková přirozeně má za nepřítele č. 1 právě drobné podnikatele. Své oligarchy si ale naopak pěstuje a šlechtí.
To ovšem není jediný případ nerovného přístupu vlády k různým skupinám obyvatel či podnikatelských a jiných subjektů. Je například zcela absurdní, s jakou pečlivostí jsou zkoumány a kontrolovány dotace poskytované obcím na různé veřejně-prospěšné a rozvojové projekty z hlediska kritéria legálnosti veřejné podpory nebo prostředky vydávané na různé kofinancování takových projektů, které skutečně ve výsledku v drtivé většině slouží veřejnosti a u kterých se jedná o smysluplně vynaložené prostředky. V porovnání s tím, chce pak vláda sama v případě tohoto návrhu zákona naprosto nepokrytě a s lehkostí poskytovat veřejnou podporu mnohonásobně vyšší, a to na účel, který smysl dle mého názoru postrádá a který pro veřejnost bude mít přínos nulový či spíše negativní. Dnes již totiž není žádným tajemstvím, že produkce a využití biopaliv nemá téměř žádná pozitiva. Naopak jsou zcela prokazatelné negativní dopady na krajinu, kvalitu orné půdy, zvyšování rizika povodní, ale na druhé straně také na životnost motorů a v neposlední řadě i na samotné ovzduší.
Je pak zcela zarážející a komické, že ačkoliv tyto vlivy biopaliv ve svém stanovisku k předloženému návrhu zákona v mezirezortním připomínkovém řízení zmiňovalo i samotné ministerstvo zemědělství, je to právě ministr zemědělství, kdo kvůli střetu zájmů při předložení tohoto návrhu zákona Parlamentu zastoupil místopředsedu vlády a ministra financí a kdo dnes i přes své kritické připomínky další podporu biopaliv horlivě podporuje a prosazuje. Pro úplnost uvedu, že ve zmíněném stanovisku, které později ministerstvo zemědělství stáhlo, bylo například doslovně uvedeno, že „zejména biopaliva první generace, o která jde, nejsou aktuálně vnímána pozitivně ani ochránci přírody ani samotnou Evropskou unií. Lze připomenout materiál Evropské komise, podle kterého biopalivo z řepky olejné vede, jsou-li zohledněny i vedlejší vlivy výroby, k produkci většího množství emisí skleníkových plynů než fosilní paliva. Hodnocení vedlo k závěru, že biopalivo z řepky olejné, která je zdrojem 80 % biopaliva spotřebovaného v Evropě, nesplní současné požadavky Evropské unie na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020“.
Z této citace je patrné, že ani vláda sama si není jista tím, co činí, nebo že levá ruka neví, co dělá pravá. Už tento samotný fakt byl pro mne, krom ostatních uvedených argumentů, důvodem, abych návrh této novely nepodpořil. Je pro mě nepřijatelný nejen z uvedených filosofických důvodů, ale zejména proto, že se jedná o další projev nesystémové a nespravedlivé vládní politiky, politiky, která šikanuje malé, ale privileguje velké. Politiky, která je ve vleku oligarchických struktur. Jak bylo opakovaně v rámci projednávání tohoto zákona zmíněno, je zcela zjevné, komu má další podpora biopaliv sloužit, pro koho bude prospěšná a pro koho je malou, či spíše velkou domů. I když připustím, že se určité formě podpory obnovitelných zdrojů v dopravě nemůžeme zkrátka kvůli určitým závazkům učiněným v minulosti vyhnout, nikde není napsáno, že to musí být právě formou daňových výhod. To ostatně zaznělo mnohokrát i v rámci projednávání tohoto zákona, ale vláda to nijak nereflektovala. Na místo toho je opět papežštější než papež a prosazuje nesmyslné prodloužení daňových úlev, ke kterým nás nikdo nenutí, neboť povinností vyplývající z pravidel EU je pouze povinné přimíchávání biopaliv, nikoliv jejich daňové zvýhodnění. Prodloužení tohoto zvýhodnění v době, kdy se i na celoevropské úrovni začíná přístup k podpoře tzv. biopaliv první generace měnit a kdy i mnozí zastánci zelené ideologie připouští, že tato podpora nepřinese očekávaný efekt, lze pak považovat za střelení se do vlastní nohy a za důkaz toho, že se jedná o zcela účelový krok.

Ivo Valenta, senátor Parlamentu ČR