Ta zpráva zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Ivo Valenta kandiduje do Senátu. Asi nejznámějšího podnikatele ze Slovácka jednání politiků užíralo tak dlouho, až se rozhodl sám vstoupit do politiky.

„Nelíbí se mi, jak v Praze zcela ignorují zájmy obyvatel regionů, které jsou od ní jen trochu vzdáleny. Chci se postarat o peníze pro sport, kulturu, folklor, charitu i spolky na Slovácku, chci pomoct tomu, aby se Slovácko stalo turistickou perlou Evropy," říká odhodlaně zakladatel holdingu Synot.

Vámi ohlášená kandidatura na post senátora byla velkým překvapením. Připravoval jste tento krok dlouho, nebo je to rozhodnutí posledních dnů?

Máte pravdu, asi jsem tím mnoho lidí překvapil. Nikdy jsem totiž netoužil stát se politikem. Ale už jsem se prostě nevydržel dívat na to, co vyvádějí politici v Praze, jak se obrací zády ke všem aktivním lidem, běžným zaměstnancům i malým živnostníkům, jak hází klacky pod nohy stabilním investorům a jak zcela ignorují zájmy obyvatel regionů, které jsou jen trochu vzdáleny od Prahy. Uvědomil jsem si, že to můžu změnit jedině tak, že vstoupím do veřejného života a budu se na rozdíl od některých zkostnatělých funkcionářů rvát za to, aby hlas Slovácka byl v Praze, Bruselu, ale třeba i na druhém konci světa pořádně slyšet. Vím, že na Slovácku žijí houževnatí, pracovití a skvělí lidé, kteří si zaslouží, aby se za ně někdo nebojácně postavil a byl schopný vybojovat řešení jejich problémů. Chce to jen kus odvahy a odhodlání, což mi nikdy nechybělo. Velmi rád proto nabídnu obyvatelům Slovácka své mezinárodní zkušenosti a zřetelný tah na branku a společně s nimi pomůžu tomuto regionu, který byl vždy mojí srdeční záležitostí.

Nejčastěji kladená otázka, kterou je v souvislosti s vaší kandidaturou slyšet, zní: Má to on zapotřebí? Řekněte nám tedy, proč jste se k tomuto kroku rozhodl?

To víte, že to nemám zapotřebí. Nevstupuji do politiky, abych na ní vydělal nebo získal funkci či vliv. Věřte mi, že opravdu nic z toho nepotřebuji. Přestože chápu, že mi to někteří lidé nebudou věřit, skutečně jsem se pro kandidaturu do Senátu rozhodl proto, abych reálně pomohl Slovácku. Chci se postarat o peníze pro sport, kulturu, folklor, charitu i spolky na Slovácku, chci pomoct tomu, aby se Slovácko stalo turistickou perlou Evropy a zasadím se o to, aby stát nepřehlížel seniory a investoval do budoucnosti našich dětí. Zcela otevřeně chci bojovat za vinaře, zemědělce a další malé firmy ze Slovácka. Také jsem deklaroval, že se zřeknu celého svého senátorského platu a věnuji jej na stipendia pro úspěšné studenty nebo tvorbu nových pracovních míst pomocí podpory např. začínajících firem.

Jak vaše rozhodnutí vzala vaše rodina a nejbližší přátelé? Přece jen jste z nich svým krokem udělal objekty veřejného zájmu…

Rodina stojí jako vždy za mnou a plně mne podporuje. Věřím, že mi z nebe fandí také můj táta, který před osmnácti lety kandidoval ve stejném volebním obvodu v historicky prvních volbách do Senátu. Často se mi vybavují jeho slova, když mi kladl na srdce, že až skutečně dospěji a budu mít svého pokračovatele, musím se o post slováckého senátora ucházet i já. A pokud to nevyjde, tak tento úkol zdědí další generace. Za podporu rodiny jsem velmi rád, ale musím přiznat, že mne mile překvapila také spontánní reakce mnoha dalších lidí ze Slovácka. Skutečně jsem to nečekal. Nezištně nabízí pomoc, otevřeně se hlásí k tomu, že mi dají ve volbách svůj hlas. Jde vidět, že věří v to, že bychom společně dokázali skutečně pomoci Slovácku, a to je velmi sympatické.

Na sociálních sítích se vzápětí po ohlášení vaší kandidatury rozjely spekulace o tom, že chcete v politice hájit své podnikatelské zájmy. Jste vlastně v podobné pozici jako před časem Andrej Babiš. Co byste odpověděl na podobné domněnky?

Tyto spekulace jsou logické a mají na nich zájem především ti, kteří se bojí toho, že Slovácko získá v Praze daleko silnější hlas, než mělo doposud. Podobné spekulace budou při vstupu do politiky provázet každého podnikatele, ať už peče rohlíky, živí se z dotací, vyrábí hudební nástroje, nebo se věnuje loteriím, IT technologiím a start-up projektům jako já. Rád bych však podtrhl jednu zásadní věc. Jako jeden senátor nemám žádnou šanci ovlivnit legislativu, která se týká mého podnikání. Ale jako jeden senátor mám možnost vybojovat pro Slovácko řešení mnoha jeho problémů, otevřít místním lidem i firmám stovky dveří a být pro tento region užitečný a dostatečně viditelný ambasador, který mu dokáže skutečně pomoct. V tomto vidím svou roli senátora a je pouze na voličích, jestli se pro ni rozhodnou, či nikoliv.

Kdybyste uspěl, budete pokračovat v podnikání, nebo zvolíte podobnou strategii jako právě dnešní ministr financí, tedy vycouváte ze světa byznysu?

Na rozdíl od ministra financí, který je nejen poslancem, ale především druhým mužem vládní exekutivy, nečekám na to, až se případně stanu senátorem. Již delší dobu nejsem přímo zapojen do operativního řízení jednotlivých firem, to má na starosti zkušený management. Dnes jsem členem statutárních orgánů pouze mateřských společností skupiny Synot. Z mojí pozice se věnuji pouze strategiím a vyhledávání mezinárodních obchodních příležitostí pro celou skupinu, jejichž hospodářský výsledek již z poloviny tvoří aktivity mimo loterní průmysl. Nic tedy nebrání tomu, abych se případné funkci senátora mohl věnovat doslova na plný úvazek. Den má 24 hodin a já jsem zvyklý pracovat na plné obrátky. Nejinak by tomu bylo i v tomto případě.

Dovedete si představit, že v Senátu byste měl po tolika letech svého šéfa? Na rozdíl od světa tvrdého obchodu je v politice třeba hodně diplomacie a často i sklonit hlavu. Na to asi nejste příliš zvyklý.

Ale to se mýlíte… Diplomacie je třeba i v byznyse. Kdybychom jen „tvrdě obchodovali", jak uvádíte, rozhodně bychom již dnes nepodnikali ve dvanácti zemích světa. I k uzavírání smluv a navazování nových obchodních kontaktů je třeba velká dávka diplomacie. Předně si ale nemyslím, že práce senátora spočívá v tom, že by měl sklánět hlavu. Naopak rád bych prosadil a obhájil své myšlenky týkající se pomoci slováckému regionu a rozumnými a objektivními argumenty pro ně našel potřebnou podporu. To bych se skloněnou hlavou jistě nedokázal.

Žijete částečně v Monaku a částečně na Slovácku. To je pro potenciálního politika s posláním hájit zájmy svých voličů problém. Necítíte to tak?

Vůbec ne. Dokonce si myslím, že můj mezinárodní rozhled může být výhodou pro to, abych dokázal dobře hájit zájmy Slovácka nejen v Praze, ale kdekoliv na světě. Když to řeknu jednoduše, mě jen tak někdo rohlíkem neopije a špatným vínem už vůbec ne. Navíc při dnešních technologických možnostech není vůbec důležité, kde se právě nacházíte. Svět se obrovským způsobem zmenšuje. Podstatné je, kde máte srdce, rodinu a kořeny. A tímto místem je pro mne Slovácko. Navíc bych rád již v brzké době vytvořil tým expertů, ambasadorů, ze zástupců nejrůznějších profesí na Slovácku, kteří by měli přinášet ze svého okolí konkrétní podněty a projekty. Tyto pak budeme společně prosazovat a garantovat, že tak pomůžeme Slovácku přesně tam, kde je to nejvíce zapotřebí.

Kdybyste mohl mávnout kouzelným proutkem a jednu věc na Slovácku ihned změnit k lepšímu, která by to byla?

Nevěřím v jednoduchá řešení. Kouzelný proutek bohužel neexistuje a každou změnu, každý úspěch si člověk musí tvrdě odpracovat. Jsem proto připraven tvrdě pracovat a věřím, že společně s lidmi na Slovácku se nám podaří docílit toho, abychom nebyli považováni za provinční region. Slovácko je perlou České republiky a zaslouží si, aby tak na něj bylo pohlíženo.

Zdroj: www.slovacky.denik.cz