Senátorské listy - březen 2016

www.ivalenta.cz

Společné vzdělávání odnesou žáci se

speciálními potřebami,

děsí se ředitel Zimčík

Ludvík Zimčík je ředitelem„školy na konci světa“. Vmalé příhra-

niční obci Březovánejen zvedl z popelamístní školku i školu, ale

dokonce z ní vybudoval prestižnímezinárodní vzdělávací institu-

ci, ve které studují české děti z celého světa. V rozhovoru jsme se

jej protoptali na to, jaký pohledmánaaktuální problémy české-

ho školství apředevšímtolik diskutovanou inkluzi.

V poslední době se hodně mluví o in-

kluzi, tedy integraci postižených dětí

do běžných kolektivů. Jste ředitelem

základní školy. Pociťoval jste v uply-

nulých letech nutnost řešit integraci

takříkajíc shora? Anebo vám vyhovuje

současný stav?

Integraci v naší škole řešíme jako samo-

zřejmost dlouhá léta. Měli jsme i dříve

a máme i nyní autistického chlapce v ma-

teřské škole, která je součástí naší školy, už

od prvního ročníku máme teď už ve čtvr-

tém ročníku nevidomou žačku, v prvním

ročníku máme chlapce s ADHD; máme

další integrované žáky. A vždy to byl velký

boj získat pro tyto děti a žáky asistentku

pedagoga, neboť vždy z krajského odbo-

ru školství znělo, že nejsou finance. A nyní

máme věřit, že to bude přesně naopak.

V naší škole se věnujeme všem dětem

se speciálními vzdělávacími potřebami

i nyní. Nařízením se náš přístup nezmění.

Laikovi to připadá, že o peníze jde zase

až v první řadě. Na asistenty postiže-

ných dětí je letos vyčleněno půl miliar-

dy korun. Jak si v praxi představujete

práci asistentů ve škole vašeho typu?

Podobných slibů o financích pro integro-

vané žáky dostaly školy mnoho. Realita je

jiná. Asistenti pedagoga dostávají od státu

mrzký peníz. A navíc situace je kraj od kraje

jiná. V naší škole máme nyní tři asistentky

pedagoga s odpovídajícím vzděláním, kte-

ré na sobě stále pracují, dále se vzdělávají

a hlavně svoji práci vykonávají se zaujetím,

vstřícností a empatií. A kdybych jim k tomu

bídnému ohodnocení nepřidal z celkové-

ho rozpočtu na platy, neudržel bych si je.

Asistentky si vybírám s jejich životní i pro-

fesní znalostí. Jsou to moje bývalé žačky už

odsud ze základní školy, které jsem sledo-

val i na střední škole, takže jsem jejich za-

městnáním nekupoval zajíce v pytli. Nejde

mně o to, aby jen nějak žáka hlídaly, ale

aby skutečně žákovi pomáhaly, aby byly

pro jeho výchovu a vzdělávání přínosem.

Proto se je snažím slušně zaplatit.

Nedojde k třecím plochám mezi asis-

tenty a učiteli?

Z praxe vím, že se to stává. Ale také

od toho jsem ředitelem školy, abych vě-

děl, co se děje v jednotlivých třídách,

mluvím s učiteli i asistentkami, s žáky,

kontrola a hospitace pro mě nejsou frá-

zí. Potom k třenicím nemůže dojít. Ale to

musím s tou školou skutečně žít. Ne si jen

hlídat pohodlné křeslo ředitele. Klidně mi

nevěřte, ale škola je vždy taková, jaká je

ředitelka nebo ředitel školy. Je to můj ná-

zor založený na dlouholeté znalosti české-

ho školského prostředí, od mateřské školy

až po vysokou školu, osobním poznáním

mechanismů, podle kterých se řídí český

školský systém, a osobních zkušeností

otce dítěte se speciálními vzdělávacími

potřebami. Mnohdy zírám, s jakou boho-

rovností nejrůznější samozvaní odborníci

sdělují své pravdy o školách, aby zítra bez

mrknutí oka říkali něco úplně opačného.

Postaví se před kameru a už „jedou“. V ži-

votě to v praxi nedělali, ale mluví o tom

zasvěceně. A lépe než já. A jak krásně. Ale

to je tak vše, proto jsou takoví lidé ve sně-

movně. V normálním životě by se totiž ne-

uplatnili a tak hezky by se neuživili.

Počítá se s tím, že náklady na inkluzi

budou mimořádně vysoké. Minister-

stvo říká, že na to bude už v roce 2018

potřebovat o jeden a půl miliardy ko-

run víc než dnes. Neměly se ty peníze

koneckonců dát v rámci resortu na něco

jiného?

Už se ale nemluví o tom, že na bedra

špatně placených učitelek se přidává za-

vedením společného vzdělávání spous-

ta další práce, ale nikde nemají jistotu,

že jim bude skutečně zaplacena. Zatím

jsou to jen sliby, že jim bude plat navý-

šen, ale podobných slibů už jsme slyšeli

mnoho a skutek utek; každý podobný slib

jen poštval veřejnost proti pedagogům.

Veřejnost je dlouhodobě podobnými in-

formacemi o navýšení platů ovlivňována

a výsledkem je to, že se negativně nala-

dí proti těm, kteří mají přece stále volno,

prázdniny, krátkou pracovní dobu, jsou

ve škole jen několik hodin denně... Účel

bude splněn. Zavřeme jim ústa. Kolikrát se

už v médiích s velkým předstihem objevilo

a ještě se objeví, že učitelům se zvýší pla-

ty; mnohdy se to ohlašuje dlouhé měsíce

dopředu. Tak jako nyní. Realita je opačná.

Nároky na práci pedagogů se zavedením

společného vzdělávání do běžných škol

navíc budou dále zvyšovat. Tento nesou-

lad tak může do budoucna způsobit ne-

malé problémy.

O vaší škole je známo, že je zde převa-

ha kantorů mužů. To je vcelku nevídané

v rámci českého školství. Jak nahlížíte

na feminizaci školství, která má jistě

i důvody ekonomické?

Ano, v základní škole je u nás 54% uči-

telů – mužů. Ano, finanční ocenění z vy-

sokoškolsky vzdělaných učitelek udělalo

velmi často jenom vystresované úči, které

se stále více bojí předstupovat před plné

třídy, a to už nemluvím o kvalitě výuky

v nich. S otevřeným vzděláváním přijde

ještě větší vyčerpání, profesní a osobní

rezignace učitelek a učitelů jako důsledek

změn vzdělávacího kontextu – vyššího

počtu žáků ve třídách, možností větší-

Nárokyna práci

pedagogů se kvůli

inkluzi budou

zvyšovat

„

“

