9 / 16
9
www.facebook.com/valentaivo9
Slovácké divadlo jede
namaximální výkon.
Ale trápí ho
budova i finance
Michal Zetel je ředitelem Slováckého divadla teprve několik
měsíců. Chuť do práce i snaha poprat se s dlouhodobými pro-
blémy jednoho z nejlepších divadel v České republice mu tak
rozhodně nechybí. Energii přitom čerpá nejen během hraní
a režírování, ale také v pracovitosti a oddanosti svých diva-
delních kolegů.
Pane řediteli, přes půl roku stojíte v čele
Slováckého divadla. Jaký byl?
Náročný, ale krásný. Divadlo jede na maxi-
mální výkon a na pracovitost a oddanost
kolegů si tedy opravdu nemohu stěžovat.
Navyšujeme počty představení, zkouší se
nejméně dva projekty najednou a co je nej-
zásadnější – naše diváky to stále baví. Nee-
xistuje lepší pocit než vyprodaný sál i při na-
šem někdy náročnějším repertoáru. Kromě
oblíbených muzikálů a komedií našim před-
platitelům servírujeme i zapeklitě náročnou
dramatiku například Zlatého draka Rolanda
Schimmelpfenniga. Takže nálada na palubě
je výborná a plachty stále drží.
Tomu se říká bezstarostné časy…
Takhle bych to tedy rozhodně neformuloval.
Řekl bych to tak, že loď pluje, posádka drží
s kapitánem a důstojnictvem pohromadě,
víme, kamplujeme, ale vody jsou rozbouřené.
Divadlo je na tom umělecky velmi dobře, ale
trápí nás několik věcí, jejichž řešení je otázkou
měsíců a let.
Povídejte…
Samozřejmě jsou to finance, a přestože měs-
to Uherské Hradiště je příkladným a spo-
lehlivým zřizovatelem a k divadlu se chová
jakožto k partnerovi, je Slovácké divadlo pro
město této velikosti značným rozpočtovým
zatížením. Hradiště dává na kulturu obrovské
procento rozpočtu a je vlastně “obětí” vlastní-
ho úspěchu. Zřizuje vynikající knihovnu, má
špičková Městská kina a rozpětí služeb Klubu
kultury je také nevídané. Vše to stojí obrovské
peníze.
A do toho úspěšné divadlo.
Divadlo je nutno modernizovat, tak, aby od-
povídalo standardům jednadvacátého století.
Technologicky, uživatelsky (nové toalety pro
diváky, zázemí pro personál), ale i stavebně.
Náš zřizovatel je ovšem v tomto ohledu para-
lyzován. Majitelem budovy divadla momen-
tálně není město, ale TJ Sokol a město tudíž
nemůže investovat do cizíhomajetku.
Co by se s tímdalo dělat?
Co se týče financování, ideální by byla jakákoli
forma vícezdrojového financování Slovác-
kého divadla. Ať již ze strany Zlínského kraje,
či ostatních samospráv. Shodou okolností je
právě v Senátu ČR projednáván návrh záko-
na o veřejnoprávní kulturní instituci, který by
mohl situaci řešit. A co se týče budovy: variant
je několik. Nabízí se dohoda se Sokolemo od-
kupu budovy Slováckého divadla a následná
rekonstrukce. Druhou variantou je směna
majetku Sokola za jiný městský majetek, který
by sokoli mohli nadále využívat pro svou po-
měrně pestrou a přínosnou činnost. Poslední
variantou je stavba zcela nového divadla, ale
to je varianta krajní. Bavíme se o obrovských
nákladech v řádu stamilionů korun a navíc
já osobně bych rád nechal Slovácké divadlo
tam, kde je. Poloha je ideální a genius loci je
křehká a vzácná hodnota.
Jsou si vašich starostí vědomi i ostatní?
Domnívám se, že i TJ Sokol si uvědomuje neu-
držitelnost stávajícího stavu a vzhledem k vy-
nikajícím a korektním vzájemným vztahům
s vedením Sokola a příznivě nakloněné rad-
nici je nejvyšší čas zasednout ke společnému
stolu. Osobně bych uvítal nějakou výraznou
a nestrannou osobnost, aby celou tuto složi-
tou situaci moderovala.
Pojďme k něčemu příjemnějšímu. Kromě
manažerských aktivit také režírujete a do-
konce i hrajete.
Režie a ostatně i herecké příležitosti jsou pro
mě motorem pro práci v kanceláři a na pra-
covních jednáních. S přímým kontaktem s je-
vištěm a kolegy “kumštýři” to celé dává smysl.
A to nemluvím o divácích. Potom vím, proč
celé noci nespíma pro koho to dělám. A navíc
mě to nekonečně baví.
Jaké je to“odpočívat”u Rychlých šípů, kam
vás sami herci obsadili do role Štětináče?
Šípy jsou legenda a já k tomu přistupuji s vel-
kou úctou. Tato inscenace byla pojem již
v době, kdy já jsem teprve studoval. A je to
velká škola. Může se to zdát jako banální hříč-
ka, ale i ta musí mít profesionální parametry,
a to je někdy dřina. Navíc musím být neustále
ve střehu. Kolegové jsou nevyzpytatelní a im-
provizace někdy vyžaduje pevné nervy.
To se už někdy stalo?
Někdy? Vždycky! (smích)
Diváci to ale nepostřehli, že?
Ne, diváci už vůbec neví, co v komedii bylo
od začátku a co si herci přidávají. Možná proto
chodí pořád dokola. Vždyť máme 425 repríz
a zájemdiváků nás donutil prodávat vstupen-
ky až na začátek července. A lístky mizí hodně
rychle.
Kdybych byl doposud divadlem nepolíbe-
ný a vy byste mi měl doporučit jednu vaši
inscenaci - která by to byla? Úspěšný mu-
zikál Pokrevní bratři? Zmiňované Rychlé
šípy? Nebo něco úplně jiného?
Přijďte na cokoliv. Slibuji vám, že vás nejvíc do-
stane ta atmosféra, tengenius loci, který nikde
jinde nenajdete. Dovolím si citovat slavného
režijního kolegu Radovana Lipuse: “V Uher-
skémHradišti sídlí divadelní bůh.”